Tak zde to všechno vzniklo, r. 1850 v zaniklé vesničce „Ochlasty“.

Konečně byl objeven a identifikován zakladatel klubu PiPi, sir Samuel Shaw. Žil a byl v letech 1811 – 1893 a ještě ve svých 80 letech dokázal vypít úctyhodných 24 piv za akci a drží historický rekord malých bobrů, kterých nasbíral neuvěřitelných 71. Věru dělal čest a slávu našemu klubu. Budiž mu země lehká.

Člen představenstva a spoluzakladatel klubu, sir Herold Eastley, který byl znám pod přezdívkou „Myslitel“.

Historické prameny dokazují vysokou uvědomělost našich členů. Tento „Koš na svážení opilců“ byl vyroben našim klubem r. 1889. Jeho funkčnost však brzy zanikla pro svou provozní náročnost, i z toho důvodu, že obsluha vozíku nemohla požívat alkoholické nápoje.

A zde jsou dopady ukončení provozu Koše na svážení opilců.

Jeden z čekatelů na přijímací pohovor do klubu.

Osvědčený recept na vystřízlivění byl objeven našimi členy r. 1904 a toho roku úspěšně patentován. Recept se proslavil pod názvem: „Jsem z toho na větvi“.

Umělecké aktivity našich členů jsou nepřehlédnutelné. Jediné zachované dílo z r. 1930 je zajímavým průnikem do světa architektury, fotky a malby.

Další ze spoluzakladatelů klubu, který se vždy po požití sedmi piv dostal do malířského transu. Jeho díla byla dokonce vystavena v několika hospodách, ale bohužel se nám nepodařilo je zachovat do dnes, neb všechny hospody, kde tyto skvosty pivního malířství vysely, lehly popelem.

Představenstvo PiPi z roku, který se nám nepodařilo dodnes přesně určit, ale domníváme se, že to bylo někdy kolem roku 1913.

Přes všechna snaživá varování našich zkušených členů to někteří z nás přehnali s „Démonem alkoholem“ a prochlastali se v pouhý stín.

Jeden z členů přezdívaný „Fešák Easy“. Záhy po vstupu do klubu zemřel na syfilis.

Ze série fotek „Suki a jeho dcera“.

Členové klubu na akci.

Jeden z členů, který se ukouřil k smrti.

Zde máme důkaz, že členové klubu chodili na akce vždy slušně oblečeni a, že dokázali nejenom pít, ale i jíst.

Z historických pramenů klubu. Předchůdci našich vynikajících členů Franty, Adriana a Jozefa.

Členové klubu po akci.

Pro velký zájem některých žen o účast na našich akcích je zde názorná ukázka, v jakéže podobě je jim účast povolena. Doufáme, že tím bude všem dohadům a nesrovnalostem na toto téma učiněno zadost.

Některé ženy našich členů nemají pro naše aktivity evidentně pochopení.

Jídelní lístek 1974 : S dnešními platy v tehdejší době, pod záštitou ředitelství RAJ, by byl pro náš klub v hospodách Ráj.

Malá ukázka ze života našeho klubového fotografa. Kvality tohoto člena jsou zřejmé nejen z tohoto snímku.

Pradědeček našeho člena Pípi 019, který byl také velmi aktivním členem.

Číšník z nejmenované hospody, který z našich pivních výkonů dočista zkameněl.

Jeden z bývalých členů klubu.

Klub v plném počtu při schvalování stanov, které jsou platné do dnes. Všimněte si ženy uprostřed, která, co by nezávislá osoba, plnila funkci zapisovatelky a kurátorky.

Další z bývalých členů klubu. Více se líbali než chlastali.

Jeden z našich členů při opravě elektrického vedení na svém rodinném domku. Bohužel elektrický proud byl zapojen dřív než stačil slézt dolů. Na jeho počest se tenkrát všichni členové ožrali do němoty.

Naši členové byli vyhledávanými dělníky, neboť se řídili heslem: „Jak k pivu tak k dílu“.

Jeden z mnoha, který neprošel přijímacím pohovorem do klubu. Přijímací komisi odradil nekonečným monologem o KSČ.

Historické prameny dokazují, že někteří z našich členů se podíleli i na výstavbě města New Yorku.

Vzhledem k tomu, že ani jeden člen klubu nebyl ochoten jít za hlasem tohoto čekatele, přijímací komise rozhodla o jeho nepřijetí.

Z cyklu „Cesta na akci“.

Unikátní foto z archivu člena Bořka Jurachima. Na tomto snímku se pokouší jeden z našich nejslavnějších členů Alfred Prokop, vyrobit historicky první klubové pivo, které se mělo jmenovat Pipinus. Přes veškeré snahy tohoto průkopníka kulinářských záhad se nepodařilo nikdy vyrobit pivo, které by bylo natolik poživatelné, aby nikdo nemusel vypitou tekutinu záhadného smradu, chuti a barvy vyvrhnout zpět do půllitru. Za svou snahu byl však povýšen mezi členy představenstva a je dnes již mrtvým důkazem toho, že potencionalita našich členů je nekonečná.

Následek vyváženého požití piv a panáků.

Do našeho klubu patřili Emil a Alfons kolem roku 1900 a proslavili se pod pseudonymem „Bouchači“. Když jim hospodský zaplatil jídlo a pití předvedli nádhernou boxerskou exhibici. Bohužel při jednom ze zápasů utrpěl Alfons vážná poranění penisu, když upadl rozkrokem přímo na koleno jedné z divaček, kterým na místě podlehl. Emil se ze ztráty svého kolegy upil k smrti.

Další ze série fotek „Po akci“.

V Praze l.p. 2003.